20. ledna 2006

Rusko a Čína brání Írán
Ke zdrženlivému postupu vůči Íránu, jehož civilní jaderný program děsí šéfy mocných států, vyzvaly mezinárodní společenství včera diplomaté z Ruska a Číny. Peking čeká na návrh rezoluce, která by měla otázku Íránu přinést na půdu Rady bezpečnosti (RB) OSN, a až poté bude formulovat svůj postoj. S odvoláním na čínskou diplomacii o tom informovala agentura Reuters. USA a EU nevidí smysl v dalším vyjednávání s Íránem. Unie chce proto přimět RB, aby Teherán donutila ke spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE). Její rada guvernérů má o přizvání RB OSN k řešení situace jednat 2. února. Rusko se snaží pozdržet formální předání otázky íránského jádra do RB. Ve Washingtonu to v noci na včerejšek řekl vysoký představitel EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Javier Solana. Moskva podle Solany souhlasí, aby bylo k íránskému problému svoláno zvláštní zasedání RB, ale zatím bez formálního zapojení MAAE. Solana po setkání s americkou šéfkou diplomacie Condoleezzou Riceovou a poradcem Bílého domu pro věci národní bezpečnosti Stephenem Hadleym uvedl, že ruský návrh je předmětem jednání. Potvrdil, že obohacování uranu pro íránskou jadernou elektrárnu na území Ruska, jak to navrhuje Moskva, zůstává možným řešením problému. Dodal ale, že Západ je připraven na mimořádném zasedání MAAE, které se má konat 2. února, odhlasovat formální předání záležitosti RB. V případě přijetí ruského návrhu na neformální jednání RB OSN by se zřejmě projednání na půdě MAAE odložilo na řádné zasedání její rady guvernérů v březnu. Írán dal ve středu najevo naději, že RB OSN se jeho programem zabývat nebude. Čína a Rusko jsou stálými členy RB s právem návrh vetovat. Že islámské republice je nutné zakázat obohacovat si vlastní uran, se shodli ve středu na setkání v Berlíně německá vůdkyně Angela Merkelová a francouzský premiér Dominique de Villepin. Do Moskvy týž den přijela izraelská delegace, která podle agentury AP chtěla přimět Kreml, aby souhlasil s předložením problému kolem íránského jádra RB. Židovský stát si tím chtěl nejspíš zachovat svou jadernou dominanci v regionu. Teherán usiluje o možnost obohacování uranu na vlastním území od doby, kdy byly v Íránu objeveny jeho ložiska. To Západ odmítá s tím, že Írán musí brát už hotové palivo jen od nich. Špičky USA nevyloučily možnost budoucího úderu proti íránským civilním jaderným zařízením.

USA vojensky podpoří Izrael
Spojené státy by "samozřejmě" svého spojence podpořily, a to i vojensky. V televizi CNBC to ve čtvrtek večer řekl americký viceprezident Dick Cheney. Ujištěním o evidentní podpoře "přátel v Izraeli" odpověděl Cheney na otázku ohledně reakce Spojených států na případný útok proti Izraeli ze strany Íránu nebo nějaké teroristické organizace. Dotaz byl položen se zvláštním důrazem na případnou americkou vojenskou podporu Izraele. "Nikdo nesmí pochybovat o tom, že bychom Izrael v případě útoku podpořili. Udělala by to jakákoliv (americká) vláda," dodal viceprezident. Cheneyho prohlášení zaznělo v době vyhroceného sporu kolem íránského jaderného programu, který vzbuzuje ve světě obavy a mezinárodní společenství hrozí předáním této záležitosti Radě bezpečnosti OSN. Západ v čele s USA podezřívají Írán ze snah o výrobu jaderné zbraně, Teherán však vytrvale označuje svůj jaderný program za ryze mírový a zaměřený na zajištění energetické soběstačnosti země. Souběžně s tím zaznívají z úst íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda v posledních měsících tvrdé výroky na adresu Izraele. Ahmadínežád například požadoval přemístění židovského státu do Evropy nebo až na Aljašku a dokonce i jeho vymazání z mapy a kromě toho pobouřil západní svět svým zpochybněním holokaustu coby údajného mýtu, jehož prý Západ zneužil k vybudování svého předmostí (Izraele) na Blízkém východě. Izrael na tomto pozadí prohlásil, že se nemůže smířit s hrozbou, kterou by pro něj byl Írán vyzbrojený jaderným arzenálem. "Izrael se nemůže smířit se situací, v níž je ohrožen. Podle mého názoru se s ní nemohou smířit ani Evropa a Spojené státy," řekl v úterý na tiskové konferenci úřadující předseda izraelské vlády Ehud Olmert na dotaz, zda nevylučuje izraelskou vojenskou intervenci vůči Íránu.

Komu hrozí Chirac?
Francouzský prezident Jacques Chirac nevyloučil jadernou odvetu proti zemi, která by se uchýlila k teroristickému útoku proti Francii. V projevu na téma francouzské jaderné síly také řekl, že za životně důležité zájmy, které mohou ospravedlňovat jaderné odstrašení, lze považovat také strategické zásobování a obranu spojenců. "Vedoucí představitelé států, které by se uchýlily k použití teroristických prostředků proti nám, i těch, které by tak či onak plánovaly použití zbraní hromadného ničení, musejí pochopit, že by se vystavili naší rozhodné a přiměřené odpovědi. Tato odpověď může být konvenční, ale může být i jiného druhu," řekl Chirac v projevu na základně Ile Longue v západní Francii. Z jeho formulace vyplývá, že Francie nadále neuvažuje o použití jaderné zbraně proti teroristickým skupinám nezávislým na nějakém státu. Prezident také kritizoval "pokušení některých států vybavit se jaderným potenciálem v rozporu s platnými smlouvami", ale nikoho nejmenoval. Francie vedla spolu s Británií a Německem jménem Evropské unie obtížná jednání s Íránem o jeho kontroverzním jaderném programu. Jednání však bylo přerušeno, protože Írán znovu začal s obohacováním uranu. Francouzský prezident dnes řekl, že boj proti terorismu je "jedna z priorit", ale že problematiku obrany a bezpečnosti nelze zužovat jen na něj. Uvedl, že francouzské jaderné síly byly zformovány tak, aby byly schopny "pružné odpovědi". V postupu proti nějaké regionální mocnosti Francie podle něho nemá na výběr jen "nečinnost a zničení". Prezident oznámil, že s cílem zpružnit jaderné síly byl na některých raketách snížen počet jaderných hlavic. Jaderné odstrašení je základní prvek francouzské vojenské doktríny. Podle tiskových zpráv má Francie 250 až 300 jaderných hlavic, umístěných ve velké většině na ponorkách. Udržování této odstrašující síly stojí ročně asi 3,5 miliardy eur (asi 100 miliard korun), tedy asi desetinu francouzského vojenského rozpočtu. Prezident o francouzském jaderném odstrašení hovořil poprvé od roku 2001. Tehdy řekl, že jaderné odstrašení musí Francii umožnit, aby čelila případnému ohrožení svých životních zájmů regionálními mocnostmi vybavenými jadernými zbraněmi. Za tyto životní zájmy byly dosud považovány obrana územní celistvosti státu, obrana jeho občanů a svobodné uplatňování francouzské svrchovanosti. Když Chirac rozšířil toto spektrum o zajištění strategického zásobování a o obranu spojenců, řekl, že posouzení případných důsledků hrozeb na adresu těchto zájmů by bylo na prezidentu republiky.

Ničivý vzájemný jaderný útok ze srpna 2007
Prožíváme nyní počátky příští světové války? Je lehké si představit, jak by to analyzoval budoucí historik, píše v deníku Daily Telegraph konzervativní historik Niall Ferguson, který nyní působí na Harvardu: S každým dalším rokem po začátku století rostla nestabilita regionu v Perském zálivu. Začátkem roku 2006 byly už přítomny všechny výbušné ingredience pro konflikt - daleko větší než války z let 1991 a 2003. První příčinou vznikajícího konfliktu byl vzrůst relativního významu tohoto regionu jako zdroj ropy. Na jedné straně začínaly být světové rezervy ropy rychle vyčerpány. Na druhé straně způsobil překotný růst asijských ekonomik obrovské posílení poptávky po energii. Dnes je obtížné tomu věřit, ale během devadesátých let byla průměrná cena ropy méně než 20 dolarů za barel. Druhá příčina války byla demografická. Zatímco už v sedmdesátých letech dvacátého století poklesla evropská porodnost pod přirozené nahrazování obyvatelstva, pokles v muslimském světě byl daleko pomalejší. Koncem devadesátých let byla porodnost v osmi muslimských zemích na jih a na východ od Evropské unie dvaapůlkrát vyšší než v Evropě. Tato tendence byla zvlášť výrazná v Íránu, kde sociální konzervatismus revoluce z roku 1979 - který snížil věk manželství a zakázal antikoncepci - vedl spolu s touhou nahradit mrtvé z irácko-íránské války - v prvním desetiletí k pozoruhodnému přebytku mladých mužů. Více než dvě pětiny obyvatelstva Íránu byly v roce 1995 čtrnáctileté nebo mladší. V roce 2007 byla tato generace připravena bojovat. V roce 1950 měla Británie třikrát více obyvatelstva než Írán. V roce 1995 počet obyvatel Íránu předstihl počet obyvatel Británie a v roce 2050 měl být o polovinu větší. Západ nevnímal obrovskou demografickou změnu na Blízkém východě. Domníval se i nadále, že může Blízký východ ovládat tak, jak ho ovládala během dvacátého století. Třetí a možná nejvýznamnější důvod války byl kulturní. Od roku 1979 byl nejen Írán přemožen vlnou náboženského nadšení, což bylo přesně opakem sekularizace Evropy. Ideologický koktajl, který dal vzniknout "islámismu" byl stejně mocný jako extremistické ideologie Západu z dvacátého století, komunismus a fašismus. Islámismus byl protizápadní, protikapitalistický a antisemitský. Do roku 2007 mohli islamisté bojovat proti svým nepřátelům pouze terorismem. Avšak íránský prezident Ahmedinedžad, veterán z íránsko-irácké války, chtěl vážnější zbran. Rozhodl se zrychlit výrobu íránských jadernyých zbraní. Za jiných okolností by bývalo nebylo těžké zabránit Ahmedinedžadovým ambicím. Izrael zničil preventivně irácká jaderná zařízení leteckými útoky v roce 1981. Neokonzervativní komentátoři požadovali, aby k podobným útokům proti Íránu přikročil prezident Bush v roce 2006. Avšak prezidenta varovala ministryně zahraničí Condoleeza Ricová, aby raději používal diplomacie. Evropské i americké veřejné mínění bylo ostře proti útokům na Írán. Invaze do Iráku byla zdiskreditována tím, že nebyly nalezeny zbraně hromadného ničení a neschopností americké armády potlačit krvavé povstání. Američané nechtěli zvýšit své vojenské angažmá v zahraničí, chtěli je snížit. Evropané nechtěli slyšet, že si Írán vytváří vlastní zbraně hromadného ničení. Íránci měli čas vyrobit si jaderné zbraně. Sen o nešíření jaderných zbraní, který už narušily Izrael, Pákistán a Indie, byl nyní definitivně v troskách. Nyní měl Teherán jaderné zbraně, zaměřené na Tel Aviv. A nová izraelská vláda Benjamina Netenjahua měla jadernou střelu, zaměřenou na Teherán. Ničivý vzájemný jaderný útok ze srpna 2007 neznamenal pouze selhání diplomacie, ale také konec ropné éry. Někteří dokonce konstatovali, že je to začátek konce Západu. Ano, tak se dalo interpretovat následné rozšíření konfliktu, když irácká šiitská populace ovládla zbývající americké základny ve svéo zemi a Číina pohrozila, že zasáhne na podporu Teheránu. Avšak historik se musí ptát, zda skutečným významem války z let 2007-2011 nebylo vlastně ospravedlnění původního principu Bushovy vlády, která chtěla v regionu vojensky zasahovat preventivně. Protože kdyby byla tato zásada v roce 2006 dodržena, Íránu by bylo zabráněno vyrobit si jaderné zbraně jen s minimálním úsilím. A k Velké válce v Perském zálivu by možná nikdy nedošlo.

http://www.arts.telegraph.co.uk/opinion/main.jhtml;jsessionid=AAHGLZBI5QK2XQFIQMFSFFWAVCBQ0IV0?xml=/opinion/2006/01/15/do1502.xml&sSheet=/portal/2006/01/15/ixportal.html